!Wítej! na stránkách Lolika =)

K popisu jsem si vybrala Strašidlo Cantervilské, které je hlavní postavou stejnojmenné knihy Oscara Wilde.

   Simone de Cantervile nebo později strašidlo Cantervilské straší na zámku již 300let a i s jinými majiteli, kteří strašidlo zbavilo trápení. Příběh se odehrává na sklonku 19. a 20. let, kdy tehdejší svět bičují moderní patenty a vynálezy.

   Postava strašidla byla malá, vyhublá a suchá jako švestka, protože nemohlo jíst a pít. Chodilo proto ohnuté. Bylo už staré, tudíž nemělo skoro žádné vlasy, a když se na plešaté hlavě nějaký ten vlas objevil, byl celý prošedivělý. Bledá vrásčitá tvář nesla jizvy po starých soubojích s věčnými odpůrci. V očích nebyla staroba, ale naopak zářily mu jako dítěti, vždy v nich byla alespoň malá jiskřička naděje. Za to kruhy pod očima naznačovaly, že Cantervil nemohl ani spát a ani nijak neodpočíval. Ústa měl tak vysušená, že celá popraskala. Vždy nosil ošuntělý a roztrhaný šedivý šat, na jiný ani neměl Cantervil nárok.

   Strašidlo tvrdě trpělo za své činy v malé komůrce na druhé straně zámku. Vždy bylo poněkud smutné a nervózní, ale když se do zámku přistěhovala rodina Otisů, následovaly velké neúspěchy a deprese se prohlubovaly. A strašidlo strávilo i dlouhé hodiny v komůrce, kde přemýšlelo o své minulosti. Bylo velmi samotářské, nikdy se nešlo projít ven pod fontánu, bálo se, trochu i samo sebe. Lidé, sic ho neviděli, měli z něho respekt a ono radši dál děsilo a uzavíralo se do sebe.

   Něž bylo strašidlo vysvobozeno, překvapila mě jeho otevřenost k Virginii, k zachránkyni (členka rodiny Otisů). Kniha mě moc zaujala a nejvíce postava strašidla, určitě stojí za přečtení.